Zástava je institutem občanského práva hmotného, její úpravu bychom tedy nalezli v zákoně č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), konkrétně pak v ustanovení §1312 a násl. o.z.
Věci – koupě, nájem, zhotovení …
Žaloba na neplatnost výpovědi z pracovního poměru
Zatímco zaměstnanec není při dávání výpovědi vázán konkrétními důvody, jejichž existence zaměstnance vede k ukončení svého pracovního poměru, zaměstnavatelovy možnosti jsou v tomto případě naopak omezené. Zaměstnavatel totiž může jednostranně ukončit pracovní poměr svého zaměstnance toliko z důvodů, které vyjmenovává zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). Zákoník práce tak stanoví v § 50 odst. 2 a přípustné důvody vyjmenovává v § 52 ZP:
Žaloba na vyklizení nemovitosti – bytu (vzor)
Možností, jak se bránit proti neoprávněnému užívání nemovitosti je podání žaloby na vyklizení předmětné nemovitosti. Možnost této obrany pak jistě ocení vlastníci nemovitostí, které pronajímají a po ukončení nájmu se nájemci nechtějí z předmětné nemovitosti odstěhovat. Vlastník musí prokázat, že mu svědčí vlastnické právo a že žalovanému nesvědčí žádný právní důvod k užívání předmětné nemovitosti.
Smlouva kupní (movitá věc)
Vzor kupní smlouvy (movitá věc) s rozhodčí doložkou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Smlouva kupní (nemovitá věc)
Vzor kupní smlouvy (nemovitá věc) s rozhodčí doložkou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Smlouva o nájmu bytu
Vzor smlouvy o nájmu bytu s rozhodčí doložkou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Smlouva o nájmu prostoru sloužícího podnikání
Vzor smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podniknání s rozhodčí doložkou Rozhodčího soudu při Hospodářské komoře ČR a Agrární komoře ČR.
Běžná správa společné věci
Právní úprava občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále též „o. z.“) postihuje i takové situace, kdy věc není ve výlučném vlastnictví jediné osoby. Stav, v rámci něhož náleží „vlastnické právo k věci společně,“ se nazývá spoluvlastnictvím. Obecně má každý spoluvlastník právo k celé věci, přičemž zákon normuje o tom, že právo spoluvlastníka ke společné věci není neomezené, ale jeho limity jsou dány právy dalších spoluvlastníků (§ 1115 odst. 1, § 1117 o. z.).