Zatímco zaměstnanec není při dávání výpovědi vázán konkrétními důvody, jejichž existence zaměstnance vede k ukončení svého pracovního poměru, zaměstnavatelovy možnosti jsou v tomto případě naopak omezené. Zaměstnavatel totiž může jednostranně ukončit pracovní poměr svého zaměstnance toliko z důvodů, které vyjmenovává zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“). Zákoník práce tak stanoví v § 50 odst. 2 a přípustné důvody vyjmenovává v § 52 ZP:

1. ruší-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
2. přemísťuje-li se zaměstnavatel nebo jeho část,
3. stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách,
4. nesmí-li zaměstnanec podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dále konat dosavadní práci pro pracovní úraz, onemocnění nemocí z povolání nebo pro ohrožení touto nemocí, anebo dosáhl-li na pracovišti určeném rozhodnutím příslušného orgánu ochrany veřejného zdraví nejvyšší přípustné expozice,
5. pozbyl-li zaměstnanec vzhledem ke svému zdravotnímu stavu podle lékařského posudku vydaného poskytovatelem pracovnělékařských služeb nebo rozhodnutí příslušného správního orgánu, který lékařský posudek přezkoumává, dlouhodobě zdravotní způsobilost,
6. nesplňuje-li zaměstnanec předpoklady stanovené právními předpisy pro výkon sjednané práce nebo nesplňuje-li bez zavinění zaměstnavatele požadavky pro řádný výkon této práce; spočívá-li nesplňování těchto požadavků v neuspokojivých pracovních výsledcích, je možné zaměstnanci z tohoto důvodu dát výpověď, jen jestliže byl zaměstnavatelem v době posledních 12 měsíců písemně vyzván k jejich odstranění a zaměstnanec je v přiměřené době neodstranil,
7. jsou-li u zaměstnance dány důvody, pro které by s ním zaměstnavatel mohl okamžitě zrušit pracovní poměr, nebo pro závažné porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci; pro soustavné méně závažné porušování povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci je možné dát zaměstnanci výpověď, jestliže byl v době posledních 6 měsíců v souvislosti s porušením povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k vykonávané práci písemně upozorněn na možnost výpovědi,
8. poruší-li zaměstnanec zvlášť hrubým způsobem jinou povinnost zaměstnance stanovenou v § 301a.

Současně je povinen skutkovým vymezením zdůvodnit, proč zaměstnanci výpověď dává (§ 50 odst. 4 ZP).

Nesouhlasí-li zaměstnanec s výpovědí danou zaměstnavatelem, neboť má zaměstnanec za to, že mu byla výpověď dána v rozporu se zákonem, může se u soudu žalobou na neplatnost rozvázání pracovního poměru domáhat vyslovení, že výpověď je neplatná, přičemž by měl nejprve zaměstnavateli oznámit doporučeným dopisem, že s výpovědí z pracovního poměru nesouhlasí a že na svém zaměstnání trvá (srov. § 69 zákoníku práce).

Žalobu je nezbytné podat u věcně a místně příslušného soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit. Tento postup je možný nejen u výpovědi, ale rovněž u okamžitého zrušení, zrušením ve zkušební době a dohody (§ 72 ZP).

Procesní otázku této problematiky řeší zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OSŘ“).

Věcně příslušným soudem je v tomto případě vždy okresní soud (§ 9 odst. 1 OSŘ), protože není dána zvláštní příslušnost krajského soudu, který je věcně příslušný řešit věci, které zákon výslovně určí (§ 9 odst. 2 OSŘ).

Místní příslušnost se odvíjí od zaměstnavatele:

1. je-li zaměstnavatel podnikající fyzickou osobu, je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, tak okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje (§ 85 odst. 1 OSŘ), a rovněž i okresní soud, je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby (§ 87 písm. c) OSŘ);
2. je-li zaměstnavatel právnickou osobou, je místně příslušným okresní soud, v jehož obvodu má sídlo (§ 85 odst. 3 OSŘ), nebo okresní soud, v jehož obvodu je umístěna organizační složka závodu fyzické nebo právnické osoby (§ 87 písm. c) OSŘ);
3. je-li zaměstnavatelem stát, je místně příslušným soudem okresní soud, v jehož obvodu má sídlo organizační složka státu příslušná podle zvláštního právního předpisu, a nelze-li takto místně příslušný soud určit, soud, v jehož obvodu nastala skutečnost, která zakládá uplatněné právo (§ 85 odst. 5 OSŘ).

Příslušnost okresního soudu podle obvodu se stanoví podle přílohy č. 3 k zákonu č. 6/2002 Sb., o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů a o změně některých dalších zákonů (zákon o soudech a soudcích), ve znění pozdějších předpisů, která jednotlivé obce v České republice přiřazuje do soudního obvodu příslušných okresních soudů.

Žaloba musí obsahovat obecné náležitosti a zvláštní náležitosti. Obecnými náležitostmi jsou: kterému soudu je určeno, kdo je činí, které věci se týká a co sleduje, a musí být podepsáno a datováno (§ 42 odst. 4 OSŘ). Zvláštními náležitostmi jsou jméno, příjmení, bydliště účastníků, popřípadě rodná čísla nebo identifikační čísla účastníků (obchodní firmu nebo název a sídlo právnické osoby, identifikační číslo, označení státu a příslušné organizační složky státu, která za stát před soudem vystupuje), popřípadě též jejich zástupců, vylíčení rozhodujících skutečností, označení důkazů, jichž se navrhovatel dovolává, a musí být z něj patrno, čeho se navrhovatel domáhá (§ 79 odst. 1 OSŘ).

K tomuto článku přiložený vzor simuluje situaci, kdy zaměstnanec se žalobou na neplatnost skončení pracovního poměru výpovědí brání proti výpovědi, v níž zaměstnavatel nespecifikoval ani zákonný důvod výpovědi podle příslušného ustanovení zákoníku práce, ani skutkové okolnosti, které ho k dání výpovědi vedly.

Každé tvrzení je nezbytné v žalobě podpořit důkazem.