Základní zásadou civilního procesu (občanského soudního řízení) je rychlost projednání věci. V praxi se však bohužel stává, že některé soudy tuto zásadu nerespektují. Jednou z možností obrany proti průtahům v řízení je žádost o nařízení soudního jednání.
Civilní proces
Žádost o nařízení jednání
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu
Návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu del ust. § 174a zákona o soudech a soudcích je institut, který umožňuje účastníku řízení domoci se provedení úkonu prostřednictvím nadřízeného soudu, pokud soudce odmítá ve věci konat. Tomuto návrhu nemusí předcházet stížnost na průtahy v řízení.
Zrušení sídla společnosti z důvodu nezaplaceného nájemného (Vzor 2016 – 1. část)
V prvých řádcích je nezbytné věnovat jistou část pojmu sídla, jehož definici nalezneme v zákonném ustanovení § 136 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „OZ“), který v odst. 1 stanoví, že při ustavení právnické osoby se určí její sídlo. Nenaruší-li to klid a pořádek v domě, může být sídlo i v bytě. V navazujícím odst. 2 nalezneme podmínky pro zápis PO do veřejného rejstříku, tedy zapisuje-li se právnická osoba do veřejného rejstříku, postačí, pokud zakladatelské právní jednání uvede název obce, kde je sídlo právnické osoby; do veřejného rejstříku však právnická osoba navrhne zapsat plnou adresu sídla. Dle ust. § 137 OZ se každý může dovolat skutečného sídla právnické osoby. Proti tomu, kdo se dovolá sídla zapsaného ve veřejném rejstříku, nemůže právnická osoba namítat, že má skutečné sídlo v jiném místě.
Průtahy v soudním řízení
Pokud v řízení před soudem dochází k neodůvodněným průtahům, existuje několik možností, jak docílit nařízení jednání ve věci, které by vedlo ke skončení věci. Důležité je si uvědomit, že ve věci musí docházet k průtahům, tj. k nečinnosti soudce, který věc vyřizuje. Stížností tedy nemůžete urgovat soud, aby ve věci rozhodl, ale pouze aby ve věci činil úkony směřující ke skončení věci. Jsou řízení, která však zákonitě trvají déle, než například proces rozvodu manželství.
Výpověď smlouvy o stavebním spoření za nezletilého bez souhlasu soudu
Dne 6.4.2016 nabyla účinnosti novela zákona o stavebním spoření, která podstatným způsobem zjednodušuje postavení rodičů, kteří svým potomkům spoří na stavebním spoření a chtějí smlouvu vypovědět.
Do tohoto data byla povinnost rodičů při výpovědi smlouvy o stavebním spoření nezletilých dětí podat návrh soudu na schválení právního jednání za nezletilého. Celý článek
Návrh na schválení smlouvy o nápomoci
Smlouva o nápomoci je nový institut, který do našeho právního řádu přinesl zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), a to v § 45 a násl. Smluvními stranami jsou podpůrce, tedy ten kdo nápomoc poskytuje a podporovaný, tedy ten, komu je nápomoc poskytována. Uzavření takové smlouvy přichází v úvahu v situaci, kdy člověk potřebuje při rozhodování nápomoc, protože mu v tom působí obtíže duševní porucha, avšak tato osoba nemusí být omezena na svéprávnosti, přičemž podpůrců může být i více.
Smlouva o nápomoci musí být schválena soudem, a to za použití ust. § 32 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Pokud není smlouva vyhotovena v písemné podobě, musí účastníci projevit svou vůli před soudem, avšak její obsah musí být alespoň nastíněn v návrhu. Dnem schválení smlouvy soudem nabývá smlouva účinnosti.
Toto řízení lze zahájit pouze na návrh, přičemž takový návrh může podat i třetí osoba. Ke schválení smlouvy o nápomoci je příslušný okresní soud, v jehož obvodu má bydliště podporovaný. Účastníky řízení jsou navrhovatel a ti, vůči nimž návrh směřuje. V tomto typu řízení má podporovaný plnou procesní způsobilost, i když byl zčásti omezen na svéprávnosti ( může mu však být ustanoven procesní opatrovník).
pozn.: vzor smlouvy o nápomoci viz:
Běžná správa společné věci
Právní úprava občanského zákoníku (zákon č. 89/2012 Sb., dále též „o. z.“) postihuje i takové situace, kdy věc není ve výlučném vlastnictví jediné osoby. Stav, v rámci něhož náleží „vlastnické právo k věci společně,“ se nazývá spoluvlastnictvím. Obecně má každý spoluvlastník právo k celé věci, přičemž zákon normuje o tom, že právo spoluvlastníka ke společné věci není neomezené, ale jeho limity jsou dány právy dalších spoluvlastníků (§ 1115 odst. 1, § 1117 o. z.).
Spoluvlastnictví – úvod do problematiky
Pojem spoluvlastnictví najdeme upraven v § 1 115 a následujících zákona č. 89/2012 Sb., kde se nachází i definice tohoto pojmu, když je spoluvlastnictví charakterizováno jako vlastnické právo dvou a více osob (=spoluvlastníků) ke společné věci. Vzhledem k tomu, že hovoříme o věci, jako celku, považují se i spoluvlastníci za jeden celek, tedy za jedinou osobu a taktéž i s věcí nakládají. Každý ze spoluvlastníků má své právo k celé věci, které je omezeno stejným právem ostatních spoluvlastníků.