Ústavní soud je každoročně zahlcen velkým množství ústavních stížností, které jsou z velké části odmítány kvůli zjevné neopodstatněnosti, případně nedostatku formálních náležitostí. Tato problematika je poměrně rozsáhlá, zaměříme se proto pouze na základní informace.

Náležitostmi ústavních stížností se zabývá Zákon o ústavním soudu č. 182/1993 Sb., třetí oddíl, § 72 a následující.

Kdo je oprávněn

            Dle zákona může podat ústavní stížnost každá fyzická i právnická osoba, zastupitelstvo vyššího územního samosprávného celku (tj. krajské zastupitelstvo), v některých případech i politická strana.

Kdy je oprávněn

            Zatímco určení toho, kdo je oprávněn podat stížnost, je poměrně bezproblémové, situace, za kterých lze tuto stížnost podat s sebou nesou hned několik komplikací. Zákon vysloveně stanovuje, že stížnost lze podat v případě, že došlo pravomocným rozsudkem k porušení základního práva nebo svobody. Podstatou je „pravomocný rozsudek“, což v praxi znamená, že strana vyčerpala všechny možné řádné a mimořádné opravné prostředky (vyjma návrhu na obnovu řízení) a rozsudek nabyl právní moci. V tomto případě lze stížnost podat do 60 dnů od doručení rozsudku, nejpozději však do 1 roku ode dne, kdy došlo k zásahu do základních práv a svobod.

Druhým poněkud podstatnějším problémem je definice toho, co je to zásah do základních práv a svobod – v praxi dochází k podání ústavních stížností zejména v případě zásahu do práva na spravedlivý proces (nedostatečné provedení důkazů, nemožnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, atd.). Lze se však podat ústavní stížnost i na porušení ostatních lidských práv – právo na vzdělání, právo na zdravotní péči, a další.

Další informace

V řízení před Ústavním soudem ČR je povinné zastoupení advokátem – tzv. advokátský přímus, který má vyloučit neznalost a zároveň zajistit kvalifikované zastupování zájmů stěžovatele.

Co se týče rozhodnutí Ústavního soudu ČR, může stížnosti vyhovět, či nikoliv – zde je nutné rozlišovat odmítnutí a zamítnutí stížnosti. Zamítnutí znamená, že soud se věcí zabýval, projednal ji a rozhodl o jejím zamítnutí (tzv. meritorní rozhodnutí – rozhodnutí ve věci). Naopak odmítnutí značí, že stížnost byla odmítnuta pro procesní nedostatky – soud tedy danou záležitost neprojednával.

K ústavní stížnosti je nutno doložit také kopii posledního pravomocného rozhodnutí, kterým došlo k zásahu do lidských práv a svobod. Společně s ústavní stížností je možné podat návrh na zrušení předpisu či jeho části, kterým došlo k situaci, která je předmětem ústavní stížnosti. Co to znamená v praxi – jestliže došlo k zásahu do základních práv například rozsudkem odvolacího soudu, který se opírá o existující předpis a tento předpis je zcela zjevně nespravedlivý, v rozporu s Ústavou ČR, či Listinou základních práv a svobod, lze v ústavní stížnosti navrhnout jeho zrušení.

Svou stížnost může stěžovatel dle zákona vzít zpět, avšak pouze do okamžiku, než se soud odebere k závěrečné poradě. V případě, že stěžovatel vezme svou stížnost zpět, je řízení zastaveno. Rozhodnutí ústavního soudu ve věci ústavní stížnosti nemá zásadně odkladný účinek, nicméně ve výjimečných případech může ústavní soud výkon rozhodnutí odložit.

 .