Ohledně výmluv na osobu blízkou se v letošním roce rozšířila řada mýtů. Přispěla k tomu novela zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, která vstoupila v účinnost v polovině ledna letošního roku. Až do tohoto momentu měli řidiči možnost vymluvit se, že přestupek spáchala osoba jemu blízká, a vyhnout se tak pokutě. V lednu české noviny zaplavila informace, že osoba blízká končí. Jak to ale doopravdy je s osobou blízkou? Jaký vliv na ni bude mít nový občanský zákoník, který vstoupí v účinnost k 1.1.2014?

Na úvod se zaměříme na klíčová znění zákona č. 361/2000 Sb., § 10 odst. 4:

Provozovatel vozidla a osoba, které provozovatel svěřil vozidlo, s výjimkou, kdy provozovatelem vozidla je zpravodajská služba, jsou povinni na výzvu policie, krajského úřadu nebo obecního úřadu obce s rozšířenou působností sdělit skutečnosti potřebné k určení totožnosti řidiče vozidla podezřelého z porušení ustanovení tohoto zákona; tímto ustanovením není dotčeno ustanovení zvláštního právního předpisu 14d).

Provozovatelem je ze zákona myšlen vlastník vozidla nebo jiná fyzická nebo právnická osoba, která je zmocněna vlastníkem k provozování vozidla vlastním jménem. V praxi to znamená, že půjčí-li vlastník vozidlo další osobě, která spáchá přestupek (např. překročí povolenou rychlost) a nebude přímo při přestupku zadržena policí, přijde vlastníkovi výzva k poskytnutí údajů osoby, která v daný moment vozidlo řídila. Zásadní je poté poslední část shora citovaného ustanovení, které odkazuje na zákon o přestupcích č. 200/1990 Sb., § 60 odst. 1.

Každý je povinen podat správním orgánům nezbytné vysvětlení k prověření došlého oznámení o přestupku; podání vysvětlení může být odepřeno, jestliže by takovým osobám nebo osobám jim blízkým (§ 68 odst. 4) hrozilo nebezpečí postihu za přestupek, …

Z následujících ustanovení tedy plyne, že je stále možné, odkázat se na osobu blízkou. Uvede-li provozovatel, že nemůže určit totožnost dané osoby, nedojde k odečtu tzv. bodů, nicméně je pravděpodobné, že pokuta bude vyšší.

Osoba blízká a nový občanský zákoník

Chybí nám objasnit už jen jeden základní pojem – co je to vlastně osoba blízká a jak ji definuje nový občanský zákoník. Do roku 2010 samostatný pojem „osoby blízké“ není nijak definován. Osobu blízkou začíná celkem obsáhle definovat trestní zákoník (zákon č. 40/2009 Sb.) § 125:

Osobou blízkou se rozumí příbuzný v pokolení přímém, osvojitel, osvojenec, sourozenec, manžel a partner; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké jen tehdy, kdyby újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní.

            Tato definice postupem času začala být poměrně svazující. Nový občanský zákoník taxativně vymezuje více vztahů, které lze označit pojmem „osoba blízká“ – blíže ji definuje v § 22 odst. 1.

Osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

Toto ustanovení zohledňuje kromě sešvagřených osob také registrované partnerství, které je v České republice umožněno od roku 2006. Rozšířila se tedy možnost realizace svého zákonného práva nevypovídat.

            .