Ochrana osobních údajů rozhodně není českou specialitou, i když se s činností domácího úřadu zabývajícího se touto problematikou setkáváme stále častěji. Obdobné instituce fungují ve všech zemích Evropské unie a zřízení našeho Úřadu pro ochranu osobních údajů (ÚOOÚ) i přijetí příslušného zákona bylo v roce 2000 dokonce podmínkou přijetí naší země do Evropské unie.

 Představitelé národních úřadů se scházejí na jednáních, pro něž se vžila zkratka WP29, jichž se již deset let účastní také RNDr. Igor Němec, předseda ÚOOÚ, po dvě funkční období dokonce jako místopředseda této mezinárodní platformy.

Vzpomínáte si na své první cesty do Bruselu?

„Úplně přesně už ne, je to přeci jen hodně let, ale bylo to určitě krátce po mém jmenování prezidentem republiky do funkce předsedy ÚOOÚ.“

Mimochodem, v jakém jazyce jednáte?

„Jednání se vede v několika jazycích, které jsou vlastní zemím západní Evropy. Tady se do češtiny netlumočí, já hovořím anglicky.“

O jakou organizaci se vlastně v Bruselu jedná?

„Jedná se o poradní orgán Evropské komise, který byl zřízen článkem 29 evropské směrnice o ochraně osobních údajů. Odtud tedy název WP29. Sdružuje předsedy úřadů pro ochranu osobních údajů ze všech zemí, které jsou členy EU.“

Jaký má podobná organizace smysl?

„Tento orgán vydává stanoviska k problematice ochrany osobních údajů v EU. Myslím, že je to velmi respektovaná instituce, protože jejími doporučeními se řídí domácí úřady i veřejná správa a často jimi argumentují dokonce i privátní firmy.“

Můžete uvést několik příkladů, čím se WP29 zabýval v loňském roce?

„Například porušením bezpečnosti osobních údajů, anonymizačním technikám na internetu a zařízením pořizujícím otisky prstů. Nad rámec obvyklých stanovisek upozornilo plénum WP29 v závěru roku na nutnost širší debaty o budoucnosti ochrany soukromí a o zachování evropských hodnot ochrany osobních údajů, zejména s ohledem na postupující digitalizaci každodenního života.“

Zapojuje se český úřad kromě vaší účasti do těchto procesů i jiným způsobem?

„Na jednání WP29 navazuje práce v několika podskupinách, kde se naši zástupci projevují velice aktivně. V loňském roce se podíleli například na průzkumu zaměřeném na využívání cookies na webech internetových médií, soukromého sektoru (zejm. e-shopů) i veřejné

správy. Náš úřad rovněž aktivně přispěl k několika dokumentům pro zpracování osobních údajů v oblasti národní bezpečnosti, k vyjádření ohledně zneplatnění dlouhodobě kritizované evropské směrnice o data retention. Na odborných setkáních zástupci českého úřadu prezentovali stanoviska týkající se civilního použití bezpilotních letounů či snímání veřejných prostranství kamerami a kopírování dokladů v rámci boje proti praní špinavých peněz.“

Probíhá kromě schůzek spolupráce i na úrovni mezinárodních projektů?

„Náš úřad úspěšně spolupracoval s polským, maďarským a chorvatským partnerským úřadem: ty společně v rámci programu Leonardo da Vinci vytvořily dvě příručky o ochraně osobních údajů pro oblast zaměstnanosti. Jedna je určena pro orientaci podnikajících subjektů, druhá se věnuje ochraně zaměstnanců. Jsou velmi žádané a dá se říci úspěšné, lze je také najít na našich webových stánkách. Dalším příkladem z loňského roku je uspořádání mezinárodního workshopu o zpracování osobních údajů v souvislosti s odhalováním a vyšetřováním podvodů v zaměstnaneckém sektoru. Mezi účastníky byli zástupci z dozorových úřadů pro ochranu údajů z osmi evropských států i zástupci českých a mezinárodních společností zabývajících se touto problematikou. Součástí programu workshopu byla i problematika tzv. whistleblowingu.“

Často se objevují pochybnosti o užitečnosti orgánů Evropské komise, obvykle je zmiňována byrokracie a necitlivé zásahy do domácích poměrů. Jak je to v oblasti ochrany osobních údajů?

„Ochrana osobních údajů by tím mohla být zasažena také. Je tu hrozba, aby se z ní nestala pouze vědní disciplína s nárůstem byrokracie místo praktického řešení ochrany soukromí. Musím říci, že náš úřad nepochybně patří do skupiny těch efektivně fungujících ve smyslu své nezávislosti a pravomocí.“

Patříte patrně mezi služebně nejstarší předsedy a můžete bilancovat – jaké rozhodnutí nebo třeba legislativu považujete za zásadní, nejdůležitější?

„Máte pravdu, patřím. Za patrně nejzásadnější považuji návrh evropského nařízení o ochraně osobních údajů, který již Evropský parlament schválil v prvním čtení. Svým způsobem půjde o revoluci, protože neznám žádné jiné nařízení EU, což je norma, která automaticky platí jako zákon v celé EU, které by se tak citelně dotýkalo každého z nás.“

Liší se problémy osobních dat v evropských zemích podle jejich historie nebo polohy – sever a jih, východoevropské země, exsovětské země a podobně? Dají se vystopovat třeba nějaké shodné jevy?

„Bohužel se liší. Ne ve všech zemích jsou například úřady vybaveny takovými kompetencemi jako u nás. A důsledek? Například každý, kdo zpracovává osobní údaje na evropském území, je povinen se registrovat v některém státě EU, mít tam pobočku. A pak asi není náhoda, že jsou Google či Facebook registrovány v Irsku…“

Setkáváte se také s představiteli ÚOOÚ zemí mimo EU?

„Ano setkávám, poměrně často, třeba v březnu byl u nás na návštěvě můj korejský protějšek.“

Vytvořil jste si k některým představitelům i mimopracovní, osobní vztah?

„Ano, například polský kolega byl u nás doma na večeři a s mým synem nám sehráli koncert. Syn hrál na trubku a on na piano.“

Letos ukončíte své druhé funkční období a dál na pozici předsedy už kandidovat nemůžete. Už víte, kam budete směřovat dál?

„Ještě nevím, ale jisté je to, že téma ochrany osobních údajů už mne nikdy neopustí. Dostalo se mi až příliš pod kůži.“

.