Každý má Listinou základních práv a svobod zajištěno právo na svobodnou volbu povolání a přípravu k němu, a každý má právo získávat prostředky pro své potřeby prací, takže proč bychom nemohli pracovat pro zaměstnavatele a ještě být podnikatelem? Protože v dalším svém ustanovení Listina základních práv a svobod říká, že omezení jakéhokoliv práva může být pouze v zájmu jiného práva a toto omezení musí být přiměřené účelu, jež má být dosaženo.
A právě zákoník práce omezuje svobodu volby povolání a chrání tak vlastnická práva zaměstnavatele.

Zákoník práce umožňuje zaměstnancům vedle svého zaměstnání v základním pracovněprávní vztahu vykonávat další výdělečnou činnost, ale s několika podmínkama.Možnost provozování jiné výdělečné činnosti je upravena § 304 zákona č. 262/2006 Sb. zákoník práce.

Činnost, která není shodná s předmětem činnosti u zaměstnavatele, můžete vykonávat bez jakéhokoliv omezení. Pokud však chcete vykonávat činnost shodnou, musíte mít k tomu písemný souhlas svého zaměstnavatele.

V případě, že od zaměstnavatele souhlas dostanete, můžete začít vykonávat další výdělečnou činnost. Avšak pokud zaměstnavatele svůj souhlas písemně odvolá, musíte s výdělečnou činností bez zbytečného odkladu skončit. Souhlas zaměstnavatele k výdělečné činnosti není nutný, pokud se bude jednat o výkon vědecké, pedagogické, publicistické, literární a umělecké činnosti.

Ještě na závěr menší vysvětlení, co vůbec „výdělečná činnost“ představuje. Rozumí se tím jakákoliv činnost bez ohledu na způsob a formu výkonu, ale důležité je, že tato činnost je vykonávána za účelem dosažení zisku (i když ne vždy k zisku dojde). Odborníci na pracovní právo za výdělečnou činnost považují: pracovněprávní vztah, podnikání na základě živnostenského oprávnění, činnost ve prospěch obchodní společnosti, členství ve statutárních orgánech a jiné.

.