O spotřebitelích a jejich právech
Přinášíme novou rubriku, která by neměla uniknout vaší pozornosti.
O právech spotřebitelů, vztahu mezi podnikateli a spotřebiteli a reálných případech ze života se budete dozvídat z pera zkušených odborníků zabývajících se dlouhodobě touto problematikou.
(hlasováno 6x, průměr: 4)
Loading ...Spotřebitel, též anglicky consumer či německy Verbraucher, je slovo, které se na nás hrne ze všech stran. Různé kauzy spotřebitelů jsou vděčnými tématy velké části investigativních reportáží nejrůznějších audiovizuálních a tištěných medií. Spotřebitel je v nich povětšinou tím, kdo doplatí na špatné jednání podnikatele, je tím, kdo je klamán nebo jinak poškozen. A zpravidla se nemůže dovolat svých práv, což se mu leckdy podaří až díky právě příslušné medializaci svého problému, což rozhodně není nejběžnější způsob řešení v zásadě bagatelních sporů.
Může tak oprávněně vzniknout dojem, že existují dva tábory, které stojí tak trochu proti sobě. Jedním jsou spotřebitelé a druhým zlí podnikatelé. A mezi těmito tábory panuje věčná válka, ve které se to blýská bodáky žalob, duní bombami dozorových orgánů či minami neuznaných reklamací a stejně tak hemží klamavými útočnými praktikami. Na zteč velí různé spotřebitelské organizace a do neunavení opakují, že spotřebitel má svá práva a že je musí tvrdě vyžadovat. Tak to opravdu může někomu připadat. Nicméně chci pevně věřit tomu, že tak hrozné to ve skutečnosti není. Že i u nás jsou lidé spokojeni se svými obchodníky a že i u nás jsou podnikatelé, kteří si svých zákazníků váží.
Spotřebitelem je samozřejmě každý z nás, tedy i ten zlý podnikatel, který ve svém privátním životě nakupuje a požívá služeb. Pokud fyzická či i právnická osoba nakupuje výrobky či užívá služby nikoli za účelem svého podnikání, je spotřebitelem a jako taková je chráněna příslušnými právy. Tato práva, která jsou v posledních letech zhusta doplňována dalšími v důsledku příslušných evropských směrnic a nařízení, mají v podstatě jediný úkol a to garantovat jistý, zákonný standard, kterého se může spotřebitel vždy dovolat. Je totiž tím, kdo není profesionál a proto se nemusí dopodrobna zajímat o to, co mu druhá strana obchodu předkládá, tvrdí či poskytuje. Tradice ochrany spotřebitele k nám doputovala ze západu, z USA a západní Evropy, kde se spotřebitelská práva praktikují celá desetiletí. S těmito právy ale samozřejmě souběžně existují i jisté vzorce chování, chcete-li etiky či morálky. A to je možná právě ten důvod, proč u nás leckdy vůči sobě spotřebitel a podnikatel jsou jako psi a nikoli partneři. Stalo se to asi každému, že v hospodě dostal podměrečné pivo, že mu taxikář napočítal více při placení nebo že koupil propadlé zboží. Právě nedostatek partnerského vztahu, vztahu váženého zákazníka a jeho oblíbeného obchodníka je dle mého názoru tím pravým důvodem, proč u nás práva spotřebitelů jsou leckdy pouze na papíře a nejsou užívána v praxi. Nezbývá tak každému, komu se to nelíbí, si o svá právě asertivně říci, což samozřejmě neznamená, že je spotřebitel oprávněn svých práv zneužívat. Nicméně pokud každý začne sám za sebe požadovat, co mu po právu náleží, domnívám se, že to může být cesta k tomu, abychom se dočkali toho , že se i podnikatelé na své zákazníky přestanou dívat jako pouze na ekonomickou jednotku generující zisk za každou cenu, ale jako na svého skutečného partnera.
Mgr. Martin Reisinger
dell.icio.us