Právo na příznivé životní prostředí je v českém právním řádu zakotveno již v Ústavním pořádku. Konkrétně pak v Listině základních práv a svobod, kdy Článek 35 odst. 1 Listiny stanovuje následující:
„Každý má právo na příznivé životní prostředí.“
Jelikož se prevence ve vztahu k životnímu prostředí dlouhodobě osvědčuje jako nejúčinnější nástroj pro boj s jeho dalším poškozováním a díky jeho schopnosti regenerace i jako účinný nástroj ke zlepšování jeho stavu, je v českém právním řádu zakotvena možnost domáhat se u příslušných správních orgánů zásahu, který má ekologické újmě předejít, případně ji v maximální možné míře omezit, pokud k ní již došlo. Ekologickou újmou podle zákona č. 167/2008 Sb., o předcházení ekologické újmě a o její nápravě (dále jen „zákon“) rozumíme nepříznivou měřitelnou změnu přírodního zdroje nebo měřitelné zhoršení jeho funkcí, která se může projevit přímo nebo nepřímo. Projevuje se zejména na chráněných druzích volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin, podzemních nebo povrchových vodách včetně přírodních léčivých zdrojů a zdrojů přírodních minerálních vodách a na půdě.